Ctvrtek 2.10. - devaty den

Po snidani jsme zajeli autobusem do Frangocasteli. Overoval jsem si u ridice (je to ten samy co rano jezdiva i do Aradeny) jestli posledni autobus jede opravdu v 16:30 podle rozpisu. "Jo ale mivam jeste nejake zajizdky takze spis tak kolem pate". A opravdu. Pri ceste zpatky u ucha  drzel telefon a jen otevrel dvere at si naskocime. Platili jsme az za jizdy asi po tretim jeho telefonatu, kdy stridave behem rizeni hledal v ledvince drobne nebo zauctovaval jizdu do tabletu. Po ceste vzdy zastavil u u nejakeho domu nebo benzinky, nalozil noviny, vylozil postovni zasilku, nabral nejakeho znameho nebo proste neznamo kam odbehl.

Ve Frangocasteli, coz je vlastne jen silnice s nekolika roztrousenymi domy, stoji stary benatsky hrad. Trochu jsem cekal vic, protoze hrad je dost maly a rikal jsem si co tu budeme cely den delat, ale nakonec z toho byl jeden z nejhezcich zazitku. Pod hradem je velka pisecna plaz. Rozhodli jsme se ale jit dal i kdyz byla pekna ale bylo tu dost lidi. O necely kilometr dal zacinala druha plaz, trochu mene zalidnena, lemuji ji velke pisecne duny a kolmy sraz vysoky asi 10 m. Plaz i dno more pokryva jemny pisek bez jedine  chluhy, skeble nebo odpadku a to az daleko do more. Prochazeli jsme se po plazi, ze tacatku kolem rodin s detmi, potom kolem nahacu. Na konci plaz zahrazovali kameny vybihajici do more. Zkusili jsme to dal. S plavkama a s vatohem nad hlavou jsme se kolem vybezku brodili dal kolem dalsich nahacu na navazujici plazi, opet kolem kamenu az jsme asi po kilometru a pul narazili na posledni plaz. Nejlepsi jakou jsem kdy videl. Nad nami utesy, pred nami ciste teple more, siroko daleko ani zivavka. Cely tenhle maly raj jen pro nas dva.

Pozdni obed jsme si dali zpatky u hradu. Poprve jsem vyzkousel ouzo. Distal jsem ho ve sklenici asi deci. Diky te nechutne silne pendrekove chuti pro me ale bylo temer nepotelne. Pri pokusu zredit ho sodovkou jsem bohuzel ale ziskal pouze dve deci nepitelneho napoje temer nezmenene chuti. Odskrtavǎ ze sveho pomyslneho seznamu veci co tu musim zlusit ale priste uz radeji ne.

Ranni idilka pri snidani

Hrad Frangocastelo

Nas maly soukromy raj

Jeste doplnuji nekolik zaveru meho pozorovani:

Vsude na Krete jsou volne se potulujici kocky. Jestli Galicie byla psi zeme tato je jednoznacne kocici. Zadna z kocek tu nema ale nirmalni zbarveni. Prevazuje kombinace mourovate a rezave, pricemz pul tela a zadni tlapka je treba rezava a zbytek mourovaty. Vzdy to vypada jakobyste roztrihali 2-3 ruzne kocky a sesili je dohromady.

Nejlevnejsi alkoholicke piti je tu bezesporu raki. Na trzisti i v normalnich obchodech ho prodavaji po litrovych petlahvich, pricemz na sobe maji jen rucne psanou etiketu nebo proste fixkou primo na petce napsane RAKI. Litrovka vyjde asi na 7 euro a dela se ve svou variantach, bud cista (trochu pripomina slivovici nebo podobnou ovocnou palenku) nebo d primesi medu. V hospode stoji asi 2,5 euro (pivo asi 3,5) a jedna se vzdy o malou sklenicku cca 1-1,5 deci. Musim zjistit kolik to ma vlastne alkoholu.

Nikdo tu nejezdi pripoutany. Dokonce ani policajti, ani ridici autobusu. Bezne je za jizdy samozrejme telefonovat, psat esemesky, koukat do krajiny. Predpokladam ze na Kretu vybazi specialni auta bez obligatnich signalizaci jestli jsou vsichni pripoutani, protoze by to kretane masove reklamovali jako poruchu

Streda 1.10. - osmy den

Tema dnesniho dne jsou KOZY. Kozy jsou tu uplne vsude. Kozy jsou na kopcich, kozy jsou na plazi, kozy sbihaji uplne kolmou stenu a vrhaji se necekane pod autobus, kozy odpocivaji v houfech na silnici a odpocivaji ve stinu svodidel, kdyz si odskocite do krovi, objevite tam kozu. Nedivil bych se kdyby ji vecer nasel v koupelne nebo pod posteli. Jedna koza se zjevila dokonce i na mem taliri (pomalu pecena s olivovym olejem a divokymi bylinkami..hmm)
Dnes jsme rano zajeli do opustene vesnicky Aradena vysoko v horach. Pri nasem stesti na autobus me ani neprekvapilo, ze na zastavce nebyl bus do Aradeny vubec znaceny. Popravde tam nebyl znaceny zadny autobus, jen ze je tam zastavka a byla tam jeste reklama na mistniho dentistu (?). Taky se cas odjezdu odlisoval o pul hodiny s tim co psali na internetu. Ale to zase tak zajimave neni. Pobavil me spos jeden cesky par, ktery s nami na autobus cekal. Pani rikala: "musime se potom zastavit na te Sweet Water Beach - predstav si to, plaz se sladkou vodou" (jedna se o plaz na pobrezi more).
Aradena lezi u soutezky, ktera se odtud tahne az dolu k mori. Primo v Aradene je stary ocelovy most - jedina moznost jak se pres soutezku dostat. Samotna soutezka je dost dlouha, sestup nam trval asi 4 hodiny, ale je pravdu nadherna, zejmena v posledni casti temer u more. Steny jsou temer kolme, lehce nacervenale a v posledni chvili se vam nabidne vyhled na more. Na koupani ale moc casu nebylo, i tak jsme meli co delat abychom se do setmeni dostali po pobrezi pres Lutro domu, i kdyz jsme vyrazeli po osme rano. I na plaz Sweet Water Beach jsme se po ceste zastavili. Nenapadne jsem si pri koupani lizl vody - jo je samozrejme slana jako kdekoliv jinde v mori.

Tradicni namet kretskeho umeni

Opustena vesnice Aradena

Soutezka Aradena

Utery 30.9. - sedmy den

Dnes rano me zena nepustila nikam behat. Ono by to s tim nateklym kotnikem ani moc neslo. Jdeme se nasnidat do jiz oblibene kavarny na trzisti (tentokrat zkousim tradicni dakos - namocenou jecmennou susenku s rajcaty, olivovym olejem a fetou) a prozkoumavame zase zapadni pobrezi Chanie.
Kolem obeda odjizdime do Chory Sfakion na jiznim pobrezi. Poprve cesta probiha bez problemu. Projizdime pohorim Lefka Ori a klesame hustymi serpentinami dolu k mori. Po ceste zacina byt cim dal vic prostrilenych znacek (na Krete je vic zbrani nez obyvatel a strileni do silnicnich znacek je pry uzasna prilezitost jak se pocvicit v mireni). Nekolikrat musime zastavovat kvuli kozam valejicim se pres silnici. Jak klesame dolu k Sfakii nabizeji se uzasne vyhledy do udoli (trochu to ale kazi dojem ze na koncich serpentin nemaji svodidla a protoze si autobus musi v zatacce docela dost najet, trci mu chvilemi predek nad propasti. Jinak po ceste jsem z okynka zahledl prodejnu malych kaplicek. Maji je vsude u silnice, bud na pamatku toho ze nekdo nedotocil tu zatacku, nebo casteji kdyz se nekomu podari o vlasek uniknout nestesti. Najdete je po celem ostrove. Vypadaji jako zmenseniny pravoslavnych kostelu a myslel sem ze je mistni vyrabeji sami a jde o lidovou tvorivost, ale supermarket s temito kosteliky mi rozpustil zase jednu moji naivni predstavu.
Chota Sfakion (nebo tez Sfakia) je male pristavni mestecko nakupene kolem pristavu. Ma asi 300 obyvatel, docela rusne nabrezi kvuli vyletnikum vracejicim se lodi ze soutezky Samaria a pokracujicich do Chanie a jednu slusnejsi plaz kde jsme stravili zbytek vecera.