Pondeli 29.9. - sesty den

Za rozbresku si jdu zabehat. Bezim okolo pristavu k majaku. Porad fouka silne vitr a jsou vlny. Celou noc nam vitr lomcoval okenicemi a profukoval sterbinami. Na vlhkych schudcich na hrazi se mi ale svezla noha zvrtl jsem si kotnik. Zkousim to rozbehat a zda se to v pohode, ale pozdeji to zacne bolet. Nicmene svitani a ranni svetlo dopadajici na budovy v pristavu je pekne. Ted kolem sedme je ve meste skoro liduprazdno, jen nekteri rodice odvadi vzpouzejici se deti do skoly a v nekolika malo otevrenych tavernach uz sedi mistni dedove a hrajou vrchcaby. Asi trpi nespavosti nebo tu jsou od vcerejsiho vecera.

Nasnidat se jdeme na trziste ktere bylo vcera zavrene. Krome obligatnich cetek tu maji hned asi 4 pekarstvi, ovoce (kupujeme fiky, ale nejsou moc sladke, asi uz je po sezone), hotova jidla. Zaujali me obri konzervy sardinek v soli. Odhadem maji tak 10 kilo. Prodavaji je bud cele nebo otevrene na vahu. Oblibili jsme si kavarnu v zapadni casti trziste -delaji cersty pomerancovy dzus asi za 1,5 eura, Kaja zkousi reckou kavu. Chutna trochu jak turecka, ale to tu nesmite rict nahlas.

Dneska se jen tak poflakujeme po meste (nejvic nas zaujal kostel co ma z jedne strany zvonici a z druhe minaret). Cteme si na lavicce, sledujeme neostrazite turisty jak se nachavaji ohodit sprskou z nejake nepredvidatelne vlny, kdyz se postesti tak zahlidneme i vetsi vlnu co vnikne hluboko do nektere z pristavnich restauraci a zdesene cisniky jak zachranuji zidlicky a vyvesni tabule splachovane do more. Ja se celou dobu snazim moc nekulhat abych Kaju neprovokoval k nevyhnutelnemu "proc sis nedaval vetsi pozor" a "nemela jsem te nikam poustet". I tak se nam dari dojit po pobrezi az za vychodni konec mesta, kde se zase trochu vyblbneme s drakem.

Vecer konecne sledujeme Reka Zorbu ktereho tak dlouho odkladame.

Vyborny desert z jemneho krehkeho testa spojovaneho medem

Cekani na prihodny vitr

Pripojka vody u rodineho domu

Pripojka vody u bytovky :-)

Nejvetsi croissant na svete !

Nejlepsi zmrzlinu delaji v recku italove - jenom mleko, ovoce, ochuceno ovocnou stavou

Nedele 28.9. - paty den

D: Pred odjezdem z Retymna zkousime najit nejakou msi. Narazime na jednu v kosteliku hned za hotelem. Je to dost zvlastni zazitek spise podporujici muj predchozi nazor. Ikonostaz je behem mse otevreny a skrz nej jdou videt zada kneze jak stoji pred oltarem. Obas vyjde s kadidlem a vsichni se pokrizuji. Muzsky sbor hluboko zpiva, nekteri spis bruci a vyluzuji pouze jednotlive hluboke tony do pozadi. Vsude spousta svicek a silna vune kadidla. Na celou msi jsme nebyli ale pry trvaji i pres dve az tri hodiny. Vetsina lidi se zda byt dost pasivni. Nekolik poznatku - temer vsichni po vstupu do kostela a jiz zminovanem libani ikon jdou hned zapalit svicku ze vceliho vosku nebo rovnou vic. Hned u vstupu je v kazdem kostele dreveny pultik s obsluhou, ktera prodava svicky. Takz se staraji o stojany s horicima svickama, prerovnavaji je aby bylo vzdy volne misto a bez uzardeni oddelavaji jen treba centimetr odhorele svicky a hazou je do specialni nadoby vedle stojanu. Asi k recyklaci. Za jednu svicky chteji euro takze predpokladam ze uz nebi treba vybirat penize na msi jako u nas.

Dalsi poznatek se tyka ikon svatych. Na nekterych visi cele chumle strbrnych plisku urcenych asi jako obetina jednoivych lidi za uzdraveni, poceti a pod. Jednotlive stitky na sobe maji vyrazene zastupne symboly jako je ruka, noha, male dite, ale basli jsme tu i dum nebo auto.

D: Na cestovani autobusem po Krete si asi nezvyknu. Nejen ze do prvniho autobusu na kterem bylo napsane Chania nas nepustili s tim ze pry to neni autobus do Chanie (pozdeji jsem pochopil ze to byl asi dalkovy autobus z Heraklia ktery v Rethymnu nenabiral cestujici), ale v dalsim nam rekli ze maji plno at jedeme pozdejsim. Az kdyz jsme je presvedcili ze uz jsme si dolu stihli nalozit kufry a ze u nas je zvykem cestovat spolu se zavazadly, nas pustili.

Chania je proste nadherna. Nase dovolena ma zatim jednoznacne vzestupnou tendenci. Je tu mnohem vic pamatek i nez v Rethymnu, uzke ulicky, minarety, paradni nabrezi. Pokoj v hotelu Porto Antico mame s balkonem v prvnim patre hned nad nabrezni promenadou s vyhledem na kryty pristav s majakem a mesitou. Pravda ze co se tyce velikosti koupelny meli do navrhovani staveb od Neuferta doplnit ze je mozne umyvadlo, zachod a sprchu umistit do velikosti 1,2x1,4 m a jeste z toho kout 0,6x0,5 m zabrat na instalace.

D: Protoze je nedele, rozhodli jsme se na obed trochu rozsoupnout. Sice je tu toho dost zavreneho, ale odolali jsme nahanecum z turistickych restauraci na hlavni tride a zkusili jsme v lonely planet vychvalovany Portes, kde chodi turisti a mistni tak 50 na 50. Panuje tu ciri shon a vydejnim okynkem bylo videt ze v kuchyni se tri skoro babicky museji potadne ohanet. Ja jsem zkusil tradicni kolac fennes s divokymi bylinkami a grilovane nakladane sardinky. Kaja si dala plnene cuketove kvety a veprove souvlaki (maso na spizu) s domacimi hranolky. Jidlo vyborne, obsluha mila, samozrejmosti je dzban vody k jidlu a drobny dezert na konec jako pozornost podniku. Ze vas nikdo nevyhani po jidle od stolu a muzete si sedet a pozorovar okoli dokud se nerozhodnete zaplatit je taky prijemna zmena.

Recko-cinska odysea

Kaja a jeji mrazeny recky jogurt

D: Navecer se jdeme projit do pristavu. V namornim muzeu maji repliku minojske lodi a stare sklenene lucerny z majaku. Jsou vybrousene z jednorlivych masivnich sklenenych segmentu aby lepe odrazely svetlo.

Fouka dost vitr a cestou k majaku se musime mit na pozoru pred vlnami ktere umi preletet vlnolam a zautocit z vrchu nebo se roztriknout o molo a osplichnout nas zespodu. Ale aspon se nam podarilo nekolik zajimavych zaberu.

Tady jsem koupil houbu na umyvani doslova primo z more.

Nocni vyhled z nasi terasy

Sobota 27.9. - ctvrty den

D: Na snidani si davame mleko s jakymasi koulami o velikosti koblihy z testa jako na vanocku

K: Je to taky potrene jako vanocka jen zvlastne ochucenym mastenim, ktere pridava trochu nahorklosti, chutna asi jako pendrek

D: Jdeme na prohlidku mesta. Za tminku tu stoji benatska kasna, lodgie a benatsky hrad. Nasli jsme jeden kramek kde jeste rucne vyrabi listove testo. Majitel byl prijemny, ale nemohl nam nic moc ukazat protoze na testo teprve zakladal. V jinem obchode (leather studio) jsme nasli pekne kozene pasky a Kaja si vzala malou kozenou kabelku. Starsi manzelsky par svoje zbozi i vyrabi a kazdy pasek nam prvni namerili promo na telo a teprve pak zkratili, zapravili a udelali dirky. Dokonce byli ochotni nakobinovat libovolnou presku a kuzi a pasek asi za 5 min zkompletovat.

Po obede zacalo prset a zdvihl se vitr. I tak je ale docela teplo a prsi jen prerusovane. Na vecer je pocasi moudrejsi a jdu si zabehat po plazi, ktera se od stareho mesta tahne kilometry daleko. Na teto plazi narozdil od te ve meste nejsou chaluhy a kvuli pocasi tu neni ani zivacka jen nekolik lidi na paraglaidu jezdi na vlnach. Bezim naboso. Vlny se ve vetru zdvihaji skoro do svoumetroce vysky a zalivaji plaz hluboko od more. Prijde mi jako bych nebezel po pevne zemi ale primo po tech vlnach.

Na veceri jsme si koupili v pekarstvi neco sladkeho. Nazev pozdeji doplnim. Byla to krupicna kase mezi dvemi platy medoveho testa jako na baklavu, vzdalene pripomina nase listove.

Jdeme opet na plaz poustet draka. Tentokrat leti nadherne. Briskne se vznese bahoru a jsme schopni jej tam udrzet jak chceme dlouho. Zkousime ruzne osmicky a prelety tesne nad zemi. Vitr je silny a staly. Nekdy je docela problem draka udrzet. Den zakoncujeme prochazkou po plazi a brodenim se ve vlnach.

U benatske kasny

Krupicove rezy

Drakiada

Patek 26.9. - den treti

Po snidani jdeme na prohlidku jednoho pravoslavneho kostela. Uprostred stoji ikonostaz, vsechno vybaveni je z jemene vyrezavaneho dreva, na strope kazdy ctverecni decimetr pokryty malbama. Kostel se zda byt ale pomerne nedavneho data. Vsichni se zde chovaji az s posvatnou bazni. Sledoval jsem nekolik lidi co vesli a pote obesli vsechny ikony, svate obrazky apod. a vsechny polibili. Dokonce i fotokopie zatavene v plastu. Nevim jestli jeestli se takto chovaji bezne (dnes je navic vsedni den) nebo jestli si dosli neco vyprosit. Kazdopadne mi reckokatolictvi prijde v porovnani s rimskokatolickou cirkvi mnohem vic tajemne, mysticke, skoro az modlarske. Vsechno to uctivani ikon, tajemny hlas vychazejici odnekud za ikonostazem. U nas se treba kadidlo pouziva jenom jako symbol pritomneho ducha svateho ktery se jako kour vzani kostelem. Tady jde knez s kadidelnici a vylozene vykuruje vsechny obrazy i pritomne. Vypada to trochu jako nejaka scena z vymytace dabla.

Z Herakleionu musime popojet dal. Chtel jsem nechat kufry na recepci a dojit se podivat do archeologickeho muze kde uz mame koupene listky a kde jsou vsechny originaly z Knossu. Kaja ale trvala na tom ze si vezmeme kufry s sebou at se nemusime vracet. V muzeu ale samozrejme zadna uschovna nebyla a s kuframa na prohlidku nemuzeme. Nejblizsi uschovna je na autobusovem nadrazi. Ten je 10 min odsud a uschovna tu je, ale za 2 eura za kufr. To nam za to teda nestoji, takze prohlidku muzea vzdavame. Kdyz uz jsme tu kupujeme rovnou listky na autobus a jedeme do Rethymna.

Jak zjistujeme po ceste, ostrov je pomerne kopcovity. Vsude je spusta koz a ovci na uplne vyprahle zemi, co tady zerou je mi zahada. Vjizdime do Rethymna. Jedna zastavka u nejake skoly, dalsi kdesi na krizovatce. Kde mame ale vystoupit my? Pani vedle moc nerozumi anglicky, ale po dotazu centrum? naznaci ze dalsi zastavku. Dalsi zastavka je jak se zda opravdu u centra, jenze na nemozne uzke a rusne ulici. Podekujeme (efcharisto), rozloucime se (andyjo) a vyskakujeme ven. Autobus se rozjizdi. No jo, ale co kufry, ty mame prece dole v zavazadlovem prostoru. Kaja dobiha ridicovu kabinu a busi do okynka. Po par metrech zastavuje. Rika ze tady nam kufry neda, je tu moc velky provoz, at si naskocime. Rozjizdime se a vzdalujeme se od centra. Kdyz to vypada ze uz vyjedeme z mesta stoci to k nabrezi a zezadu zajizdi na autobusove nadrazi. Slava, jsme zachraneni.

Pepi studio kde budeme bydlet vypada moc pekne. Opet primo v centru. Maly dvur s bazenem, nas pokoj primo nad kavarnou s vyhledem do ulice. Prohlidku mesta nechavame na zitra a jdeme k mori na plaz. Je pekne piscita ale jsou tu obcas vyplavene chaluhy. Pozorujeme dva kluky na hrazi, tak kolem deseti, jak v ponozkach splhaji po kamenech a lovi morske jezky. Chvili se opalujeme, chvili plaveme. Potom s plaveckymi brylemi jen tak sledujeme zivot pod vodou. Na prvni pohled se zda ze tu nic neni, z drobnych ulit se ale po chvili vysouvaji nozicky a uz si to sinou po dne nekam za potravou. Jednu z ulit bereme do ruk. Zkoumave na nas drobny asi krab (?) vystrkuje oci a klepytkem se odstouchava do bezpeci. Potom se zkousi zahrabat do pisku a vyfukuje proud vody s piskem, takze z nej zustane jenom maly kopecek pisku s otvorem nahore. Uvedomuju si ze takovymi kopecky je cele dno jen pokryte. Jinak je tu jen par rybek, ktere jsou vdecne za kazdy drobecek chleba, jinak nic nez pisek. Zadne skeble, kameny ani odpadky.

V mistnim obchode kupujeme dalsi syr, olivy, vino (nakonec zjistuju ze ro je recina - vino s primesi borovicove plyskyrice - trosku trpke a takove zvlastni ale da se to pit), nejake rajacata, meloun.  Delam si nekolik poznamek - za prve, ze ovoce a zelenina je tu bezne vystavena hned u chodniku jeste pred samotnym vytupem do obchodu (treba i supermarketu) tedy pred pokladnami. Dale ze zde pecivo a veskerou zeleninu a ovoce bali do papirovych pytliku. Sacky jsou jenom na prenaseni nakupu. A posledni vec, kterou by meli urcite zavest u nas - syr, sunku a pod bali do folioveho papiru a pote jeste pretahnou gumickou a prelepi samolepicím stitkem s carovym kodem. Vec jde potom znovu v pohode zabalit a neokora a gumicka neskouzne a neztrati se.

Po veceri u bazenu jseme na vecerni prochazku a poustime draka ktereho jsme si vzali sebou. Okamzite mame publikum v podobe malych deti ktere nas s radosti sleduji. O to radostneji, ze nam to vubec nejde a drak nevyhnutelne hned co vzlete zase pada k zemi. Prvni ta porivana omrzi deti, pak me protoze musim porad chkdi pro draka a pak hodne pozde nakoc i Kaju, ktera to zkousi porad znovu a znovu dlouho do noci.

Ctvrtek 25.9. - den druhy

Rano klasicka kontinentalni snidane - kava, dsus, chleba se syrem. Jen jogurt je asi takovy ten klasicky recky, protoze ma konzistenci skoro jak tvaroh. Jdeme na trh. Kolem devate je na ulici skoro prazdno a stanky teprve otviraji. Zivot tu zacina asi trochu pozdeji. Kupujeme chleba a syr. Jedna se asi o gravieru. Maji ho ve vetsich kolech, ma v sobe male bublinky a tvrdsi kurku. Je z ovciho mleka a ma docela vyraznou chut. Jedeme na prohlidku Knossu. I kdyz jsme tu pred desatou jak radi nas lonely planet, je tu uz fronta pres cele parkoviste. Kupujeme kombinovany listek i do archeologickeho muzea, cehoz budeme litovat pozdeji litovat, ale nepredbihejme. Knossos objevil sir Arthur Evans a celkove vykopavkam a rekonstrukci venoval pres 250 000 liber a 35 let sveho zivota. Vysledek sice muze priblizit velikost a celkovy charakter puvodniho palace, ale vsudypritomnym betonem (jsou jimi prolity dokonce i jednotlive operne zidky)  trosku zhorkne jeho chut. Ani se moc nedivim ze navstevniky pousti skoro vsude protoze uz neni v podstate co znicit. Vsechny fresky a jine umelecke dila jsou odvezeny do archeologickho muzea a nahrazeny poskrovnu kopiemi.

Zbytek dne venujeme dukladnejsi prohlidce Heraklionu. Dodrzujeme siestu tady zvanou mesimeri a odpoledne travime v parku El Greco poslouchanim namluveneho klasiky Kmotr od Maria Puzza. Vecer se kousek od Morisiniho kasny porada koncert klasicke hudby pod sirim nebem, ale je to trosku utahane. Kaja jeste shani nejaky sampon. Zavitame do obchodu Hondos Center, kde maji asi 4 podlazi jenom kosmetiku a tisice drobnych barevnych flasticek se vsim moznym. Sampon od jednoho konkretniho reckeho vyrobce co hledame (Kerastase) ale samozrejme nameji.

Streda 24.9. - den prvni

Po obede odletame z Brna do Heraklionu. Podarilo se nam zabalit do jednoho kufru vsechno obleceni a v druhem prirucnim mame jen drobnosti. V Brne je dnes pomerne zima, musime mit bundy. Odletame o pul hodiny driv. To se mi jeste nestalo. Asi uz vsichni prosli check in, tak proc cekat. Letadlo je skoro poloprazdne, nekolik rad je uplne volnych a muzeme si sednou v podstate podle libosti.

Na letisti v Herakliu se mi podaril prvni fau pax kdyz sem si z pasu se zavazadly odnesl svuj kufr a pak jsem zjistil ze neni muj, jen mel nekdo uplne stejny. Nastesti se o nej jeho pravy majitel velmi rychle a razne prihlasil. Mel jsem pak tendenci za nim se svym skutecnym kufrem zajit aby mi veril ze je mame uplne stejne.
Kaja chce jit curat, ale toalety na letisti jsou jeste horsi nez v Brne na nadrazi. Bude to muset vydrzet (to jeste nevi ze nas ceka dvouhodinov pochod).

Vzduch pred letistni halou je vlhy, slany a horky. Hned sundavame bundy a vzapeti i kosile a pokracujeme jenom v tricku. Mame moznost jet autobusem za 1,1 euro do centra nebo jit pesky, odhadem 2,5 km. Ja jsem pro jit pesky, clovek si pak to mesto trochu vic prozkouma, Kaja je taky pro... No na google mape to vypadalo docela v pohode. Prvni nedostatek je ze po ceste z letiste nejsou chodniky a podobne dva exoty s kuframa tam uz asi dlouho nevideli, druhy problem je, ze jsem si vytiskl mapu Heraklia, podle ktere jsem chtel jit, ale uz se mi na ni neveslo letiste, takze zatimco jsem predpokladal ze jdeme po jedne ulici, sli jsme po druhe rovnobezne s ni ale asi o 200 m dal od pobrezi. Bohuzel obe se jmenuji skoro stejne a vse je psane samozrejme v rectine. Bylo pochopitelne komicke snazit se ruzne interpretovat mapu, ktera nejak nesedela se skutecnosti. Nastesti nad nami ale musel drzet nekdo ochrannou ruku jinak si to nedovedu vysvetlit, protoze na prvni krizovatce kde jsme spatne odbocili a smerovali nekam do vnitrozemi (protoze jsem se drzel puvodni trasy a vsechny drobne nesrovnalosti, jako ze je ulice kde nema byt apod., jsem si vysvetloval laxnim pristupem mistnich kartografu) nas po 50 m zastavil nejaky clovek kdo jsme kam jako ze jdeme. Vysvetlili jsme ze jseme z Ceske republiky a snazime se dostat do centra. 

- z Prahy? 

- ne z Brna, to je jedno mesto...

- á z Brna... Jizni Morava ze? Z tama pochozi moje pritelkyne...

No jo svet je maly. Ale nasmeroval nas spravne. Protoze jsme ale porad pokracovali po jine ceste nez jak jsem predpokladal, dostali jsme se do centra z druhe strany a prochazeli jsme ho z vychodu na zapad a ne ze severu na jih. Nicmene nas hotel se nachazel shodou okolnosti na pruseciku techto dvou cest a objevili jsme jej vlastne uplne cirou nahodou protoze jsem si vsiml jeho vyvesniho stitu.

Vybaveni hotelu a velikost pidiloznice presne odpovida dvema hvezdickam ale polohu jsme si opravdu nemohli vybrat lepsi. Je v samotnem centru mesta, z jedne strany k nemu prileha mistni trh, naproti je pekarstvi, pres ulici je namesti s Morosiniho kasnou - stredobod vseho deni. Pro dnesek jsme ale dost vycerpani nakonec asi ctyrkilometrovym pochodem s kuframa, takze si v podniku Fyllo...Sofies davame syrovy kolac a bugatsy - kremovou krupicnou kasi v testicku s medem a oriskama a syrem myzithra a prochazime se po promenade u more. Objevuju taky stanek se zmrzlinou Ben&Jerry. O tomto americkem podniku jsem dost slysel, zalozili jej v osmdesatych letech dva nedostudovani hipici a nakonec se z toho stala jeden z nejdrazsich a nejvic prosperujicich vyrobcu zmrzliny - symbol americkeho splneneho snu. Dva kopecky za 6,5 euro... Ale nakonec jsme docela zklamani. Ne ze by byla uplne spatna, ale v moji jahodove byl nerozmichany prasek a Kajina vanilkova chutnala.. no jako obycejna vanilkova. Za ty penize to asi nestoji.