Ctvrtek 2.10. - devaty den

Po snidani jsme zajeli autobusem do Frangocasteli. Overoval jsem si u ridice (je to ten samy co rano jezdiva i do Aradeny) jestli posledni autobus jede opravdu v 16:30 podle rozpisu. "Jo ale mivam jeste nejake zajizdky takze spis tak kolem pate". A opravdu. Pri ceste zpatky u ucha  drzel telefon a jen otevrel dvere at si naskocime. Platili jsme az za jizdy asi po tretim jeho telefonatu, kdy stridave behem rizeni hledal v ledvince drobne nebo zauctovaval jizdu do tabletu. Po ceste vzdy zastavil u u nejakeho domu nebo benzinky, nalozil noviny, vylozil postovni zasilku, nabral nejakeho znameho nebo proste neznamo kam odbehl.

Ve Frangocasteli, coz je vlastne jen silnice s nekolika roztrousenymi domy, stoji stary benatsky hrad. Trochu jsem cekal vic, protoze hrad je dost maly a rikal jsem si co tu budeme cely den delat, ale nakonec z toho byl jeden z nejhezcich zazitku. Pod hradem je velka pisecna plaz. Rozhodli jsme se ale jit dal i kdyz byla pekna ale bylo tu dost lidi. O necely kilometr dal zacinala druha plaz, trochu mene zalidnena, lemuji ji velke pisecne duny a kolmy sraz vysoky asi 10 m. Plaz i dno more pokryva jemny pisek bez jedine  chluhy, skeble nebo odpadku a to az daleko do more. Prochazeli jsme se po plazi, ze tacatku kolem rodin s detmi, potom kolem nahacu. Na konci plaz zahrazovali kameny vybihajici do more. Zkusili jsme to dal. S plavkama a s vatohem nad hlavou jsme se kolem vybezku brodili dal kolem dalsich nahacu na navazujici plazi, opet kolem kamenu az jsme asi po kilometru a pul narazili na posledni plaz. Nejlepsi jakou jsem kdy videl. Nad nami utesy, pred nami ciste teple more, siroko daleko ani zivavka. Cely tenhle maly raj jen pro nas dva.

Pozdni obed jsme si dali zpatky u hradu. Poprve jsem vyzkousel ouzo. Distal jsem ho ve sklenici asi deci. Diky te nechutne silne pendrekove chuti pro me ale bylo temer nepotelne. Pri pokusu zredit ho sodovkou jsem bohuzel ale ziskal pouze dve deci nepitelneho napoje temer nezmenene chuti. Odskrtavǎ ze sveho pomyslneho seznamu veci co tu musim zlusit ale priste uz radeji ne.

Ranni idilka pri snidani

Hrad Frangocastelo

Nas maly soukromy raj

Jeste doplnuji nekolik zaveru meho pozorovani:

Vsude na Krete jsou volne se potulujici kocky. Jestli Galicie byla psi zeme tato je jednoznacne kocici. Zadna z kocek tu nema ale nirmalni zbarveni. Prevazuje kombinace mourovate a rezave, pricemz pul tela a zadni tlapka je treba rezava a zbytek mourovaty. Vzdy to vypada jakobyste roztrihali 2-3 ruzne kocky a sesili je dohromady.

Nejlevnejsi alkoholicke piti je tu bezesporu raki. Na trzisti i v normalnich obchodech ho prodavaji po litrovych petlahvich, pricemz na sobe maji jen rucne psanou etiketu nebo proste fixkou primo na petce napsane RAKI. Litrovka vyjde asi na 7 euro a dela se ve svou variantach, bud cista (trochu pripomina slivovici nebo podobnou ovocnou palenku) nebo d primesi medu. V hospode stoji asi 2,5 euro (pivo asi 3,5) a jedna se vzdy o malou sklenicku cca 1-1,5 deci. Musim zjistit kolik to ma vlastne alkoholu.

Nikdo tu nejezdi pripoutany. Dokonce ani policajti, ani ridici autobusu. Bezne je za jizdy samozrejme telefonovat, psat esemesky, koukat do krajiny. Predpokladam ze na Kretu vybazi specialni auta bez obligatnich signalizaci jestli jsou vsichni pripoutani, protoze by to kretane masove reklamovali jako poruchu

Streda 1.10. - osmy den

Tema dnesniho dne jsou KOZY. Kozy jsou tu uplne vsude. Kozy jsou na kopcich, kozy jsou na plazi, kozy sbihaji uplne kolmou stenu a vrhaji se necekane pod autobus, kozy odpocivaji v houfech na silnici a odpocivaji ve stinu svodidel, kdyz si odskocite do krovi, objevite tam kozu. Nedivil bych se kdyby ji vecer nasel v koupelne nebo pod posteli. Jedna koza se zjevila dokonce i na mem taliri (pomalu pecena s olivovym olejem a divokymi bylinkami..hmm)
Dnes jsme rano zajeli do opustene vesnicky Aradena vysoko v horach. Pri nasem stesti na autobus me ani neprekvapilo, ze na zastavce nebyl bus do Aradeny vubec znaceny. Popravde tam nebyl znaceny zadny autobus, jen ze je tam zastavka a byla tam jeste reklama na mistniho dentistu (?). Taky se cas odjezdu odlisoval o pul hodiny s tim co psali na internetu. Ale to zase tak zajimave neni. Pobavil me spos jeden cesky par, ktery s nami na autobus cekal. Pani rikala: "musime se potom zastavit na te Sweet Water Beach - predstav si to, plaz se sladkou vodou" (jedna se o plaz na pobrezi more).
Aradena lezi u soutezky, ktera se odtud tahne az dolu k mori. Primo v Aradene je stary ocelovy most - jedina moznost jak se pres soutezku dostat. Samotna soutezka je dost dlouha, sestup nam trval asi 4 hodiny, ale je pravdu nadherna, zejmena v posledni casti temer u more. Steny jsou temer kolme, lehce nacervenale a v posledni chvili se vam nabidne vyhled na more. Na koupani ale moc casu nebylo, i tak jsme meli co delat abychom se do setmeni dostali po pobrezi pres Lutro domu, i kdyz jsme vyrazeli po osme rano. I na plaz Sweet Water Beach jsme se po ceste zastavili. Nenapadne jsem si pri koupani lizl vody - jo je samozrejme slana jako kdekoliv jinde v mori.

Tradicni namet kretskeho umeni

Opustena vesnice Aradena

Soutezka Aradena

Utery 30.9. - sedmy den

Dnes rano me zena nepustila nikam behat. Ono by to s tim nateklym kotnikem ani moc neslo. Jdeme se nasnidat do jiz oblibene kavarny na trzisti (tentokrat zkousim tradicni dakos - namocenou jecmennou susenku s rajcaty, olivovym olejem a fetou) a prozkoumavame zase zapadni pobrezi Chanie.
Kolem obeda odjizdime do Chory Sfakion na jiznim pobrezi. Poprve cesta probiha bez problemu. Projizdime pohorim Lefka Ori a klesame hustymi serpentinami dolu k mori. Po ceste zacina byt cim dal vic prostrilenych znacek (na Krete je vic zbrani nez obyvatel a strileni do silnicnich znacek je pry uzasna prilezitost jak se pocvicit v mireni). Nekolikrat musime zastavovat kvuli kozam valejicim se pres silnici. Jak klesame dolu k Sfakii nabizeji se uzasne vyhledy do udoli (trochu to ale kazi dojem ze na koncich serpentin nemaji svodidla a protoze si autobus musi v zatacce docela dost najet, trci mu chvilemi predek nad propasti. Jinak po ceste jsem z okynka zahledl prodejnu malych kaplicek. Maji je vsude u silnice, bud na pamatku toho ze nekdo nedotocil tu zatacku, nebo casteji kdyz se nekomu podari o vlasek uniknout nestesti. Najdete je po celem ostrove. Vypadaji jako zmenseniny pravoslavnych kostelu a myslel sem ze je mistni vyrabeji sami a jde o lidovou tvorivost, ale supermarket s temito kosteliky mi rozpustil zase jednu moji naivni predstavu.
Chota Sfakion (nebo tez Sfakia) je male pristavni mestecko nakupene kolem pristavu. Ma asi 300 obyvatel, docela rusne nabrezi kvuli vyletnikum vracejicim se lodi ze soutezky Samaria a pokracujicich do Chanie a jednu slusnejsi plaz kde jsme stravili zbytek vecera.

Pondeli 29.9. - sesty den

Za rozbresku si jdu zabehat. Bezim okolo pristavu k majaku. Porad fouka silne vitr a jsou vlny. Celou noc nam vitr lomcoval okenicemi a profukoval sterbinami. Na vlhkych schudcich na hrazi se mi ale svezla noha zvrtl jsem si kotnik. Zkousim to rozbehat a zda se to v pohode, ale pozdeji to zacne bolet. Nicmene svitani a ranni svetlo dopadajici na budovy v pristavu je pekne. Ted kolem sedme je ve meste skoro liduprazdno, jen nekteri rodice odvadi vzpouzejici se deti do skoly a v nekolika malo otevrenych tavernach uz sedi mistni dedove a hrajou vrchcaby. Asi trpi nespavosti nebo tu jsou od vcerejsiho vecera.

Nasnidat se jdeme na trziste ktere bylo vcera zavrene. Krome obligatnich cetek tu maji hned asi 4 pekarstvi, ovoce (kupujeme fiky, ale nejsou moc sladke, asi uz je po sezone), hotova jidla. Zaujali me obri konzervy sardinek v soli. Odhadem maji tak 10 kilo. Prodavaji je bud cele nebo otevrene na vahu. Oblibili jsme si kavarnu v zapadni casti trziste -delaji cersty pomerancovy dzus asi za 1,5 eura, Kaja zkousi reckou kavu. Chutna trochu jak turecka, ale to tu nesmite rict nahlas.

Dneska se jen tak poflakujeme po meste (nejvic nas zaujal kostel co ma z jedne strany zvonici a z druhe minaret). Cteme si na lavicce, sledujeme neostrazite turisty jak se nachavaji ohodit sprskou z nejake nepredvidatelne vlny, kdyz se postesti tak zahlidneme i vetsi vlnu co vnikne hluboko do nektere z pristavnich restauraci a zdesene cisniky jak zachranuji zidlicky a vyvesni tabule splachovane do more. Ja se celou dobu snazim moc nekulhat abych Kaju neprovokoval k nevyhnutelnemu "proc sis nedaval vetsi pozor" a "nemela jsem te nikam poustet". I tak se nam dari dojit po pobrezi az za vychodni konec mesta, kde se zase trochu vyblbneme s drakem.

Vecer konecne sledujeme Reka Zorbu ktereho tak dlouho odkladame.

Vyborny desert z jemneho krehkeho testa spojovaneho medem

Cekani na prihodny vitr

Pripojka vody u rodineho domu

Pripojka vody u bytovky :-)

Nejvetsi croissant na svete !

Nejlepsi zmrzlinu delaji v recku italove - jenom mleko, ovoce, ochuceno ovocnou stavou

Nedele 28.9. - paty den

D: Pred odjezdem z Retymna zkousime najit nejakou msi. Narazime na jednu v kosteliku hned za hotelem. Je to dost zvlastni zazitek spise podporujici muj predchozi nazor. Ikonostaz je behem mse otevreny a skrz nej jdou videt zada kneze jak stoji pred oltarem. Obas vyjde s kadidlem a vsichni se pokrizuji. Muzsky sbor hluboko zpiva, nekteri spis bruci a vyluzuji pouze jednotlive hluboke tony do pozadi. Vsude spousta svicek a silna vune kadidla. Na celou msi jsme nebyli ale pry trvaji i pres dve az tri hodiny. Vetsina lidi se zda byt dost pasivni. Nekolik poznatku - temer vsichni po vstupu do kostela a jiz zminovanem libani ikon jdou hned zapalit svicku ze vceliho vosku nebo rovnou vic. Hned u vstupu je v kazdem kostele dreveny pultik s obsluhou, ktera prodava svicky. Takz se staraji o stojany s horicima svickama, prerovnavaji je aby bylo vzdy volne misto a bez uzardeni oddelavaji jen treba centimetr odhorele svicky a hazou je do specialni nadoby vedle stojanu. Asi k recyklaci. Za jednu svicky chteji euro takze predpokladam ze uz nebi treba vybirat penize na msi jako u nas.

Dalsi poznatek se tyka ikon svatych. Na nekterych visi cele chumle strbrnych plisku urcenych asi jako obetina jednoivych lidi za uzdraveni, poceti a pod. Jednotlive stitky na sobe maji vyrazene zastupne symboly jako je ruka, noha, male dite, ale basli jsme tu i dum nebo auto.

D: Na cestovani autobusem po Krete si asi nezvyknu. Nejen ze do prvniho autobusu na kterem bylo napsane Chania nas nepustili s tim ze pry to neni autobus do Chanie (pozdeji jsem pochopil ze to byl asi dalkovy autobus z Heraklia ktery v Rethymnu nenabiral cestujici), ale v dalsim nam rekli ze maji plno at jedeme pozdejsim. Az kdyz jsme je presvedcili ze uz jsme si dolu stihli nalozit kufry a ze u nas je zvykem cestovat spolu se zavazadly, nas pustili.

Chania je proste nadherna. Nase dovolena ma zatim jednoznacne vzestupnou tendenci. Je tu mnohem vic pamatek i nez v Rethymnu, uzke ulicky, minarety, paradni nabrezi. Pokoj v hotelu Porto Antico mame s balkonem v prvnim patre hned nad nabrezni promenadou s vyhledem na kryty pristav s majakem a mesitou. Pravda ze co se tyce velikosti koupelny meli do navrhovani staveb od Neuferta doplnit ze je mozne umyvadlo, zachod a sprchu umistit do velikosti 1,2x1,4 m a jeste z toho kout 0,6x0,5 m zabrat na instalace.

D: Protoze je nedele, rozhodli jsme se na obed trochu rozsoupnout. Sice je tu toho dost zavreneho, ale odolali jsme nahanecum z turistickych restauraci na hlavni tride a zkusili jsme v lonely planet vychvalovany Portes, kde chodi turisti a mistni tak 50 na 50. Panuje tu ciri shon a vydejnim okynkem bylo videt ze v kuchyni se tri skoro babicky museji potadne ohanet. Ja jsem zkusil tradicni kolac fennes s divokymi bylinkami a grilovane nakladane sardinky. Kaja si dala plnene cuketove kvety a veprove souvlaki (maso na spizu) s domacimi hranolky. Jidlo vyborne, obsluha mila, samozrejmosti je dzban vody k jidlu a drobny dezert na konec jako pozornost podniku. Ze vas nikdo nevyhani po jidle od stolu a muzete si sedet a pozorovar okoli dokud se nerozhodnete zaplatit je taky prijemna zmena.

Recko-cinska odysea

Kaja a jeji mrazeny recky jogurt

D: Navecer se jdeme projit do pristavu. V namornim muzeu maji repliku minojske lodi a stare sklenene lucerny z majaku. Jsou vybrousene z jednorlivych masivnich sklenenych segmentu aby lepe odrazely svetlo.

Fouka dost vitr a cestou k majaku se musime mit na pozoru pred vlnami ktere umi preletet vlnolam a zautocit z vrchu nebo se roztriknout o molo a osplichnout nas zespodu. Ale aspon se nam podarilo nekolik zajimavych zaberu.

Tady jsem koupil houbu na umyvani doslova primo z more.

Nocni vyhled z nasi terasy

Sobota 27.9. - ctvrty den

D: Na snidani si davame mleko s jakymasi koulami o velikosti koblihy z testa jako na vanocku

K: Je to taky potrene jako vanocka jen zvlastne ochucenym mastenim, ktere pridava trochu nahorklosti, chutna asi jako pendrek

D: Jdeme na prohlidku mesta. Za tminku tu stoji benatska kasna, lodgie a benatsky hrad. Nasli jsme jeden kramek kde jeste rucne vyrabi listove testo. Majitel byl prijemny, ale nemohl nam nic moc ukazat protoze na testo teprve zakladal. V jinem obchode (leather studio) jsme nasli pekne kozene pasky a Kaja si vzala malou kozenou kabelku. Starsi manzelsky par svoje zbozi i vyrabi a kazdy pasek nam prvni namerili promo na telo a teprve pak zkratili, zapravili a udelali dirky. Dokonce byli ochotni nakobinovat libovolnou presku a kuzi a pasek asi za 5 min zkompletovat.

Po obede zacalo prset a zdvihl se vitr. I tak je ale docela teplo a prsi jen prerusovane. Na vecer je pocasi moudrejsi a jdu si zabehat po plazi, ktera se od stareho mesta tahne kilometry daleko. Na teto plazi narozdil od te ve meste nejsou chaluhy a kvuli pocasi tu neni ani zivacka jen nekolik lidi na paraglaidu jezdi na vlnach. Bezim naboso. Vlny se ve vetru zdvihaji skoro do svoumetroce vysky a zalivaji plaz hluboko od more. Prijde mi jako bych nebezel po pevne zemi ale primo po tech vlnach.

Na veceri jsme si koupili v pekarstvi neco sladkeho. Nazev pozdeji doplnim. Byla to krupicna kase mezi dvemi platy medoveho testa jako na baklavu, vzdalene pripomina nase listove.

Jdeme opet na plaz poustet draka. Tentokrat leti nadherne. Briskne se vznese bahoru a jsme schopni jej tam udrzet jak chceme dlouho. Zkousime ruzne osmicky a prelety tesne nad zemi. Vitr je silny a staly. Nekdy je docela problem draka udrzet. Den zakoncujeme prochazkou po plazi a brodenim se ve vlnach.

U benatske kasny

Krupicove rezy

Drakiada

Patek 26.9. - den treti

Po snidani jdeme na prohlidku jednoho pravoslavneho kostela. Uprostred stoji ikonostaz, vsechno vybaveni je z jemene vyrezavaneho dreva, na strope kazdy ctverecni decimetr pokryty malbama. Kostel se zda byt ale pomerne nedavneho data. Vsichni se zde chovaji az s posvatnou bazni. Sledoval jsem nekolik lidi co vesli a pote obesli vsechny ikony, svate obrazky apod. a vsechny polibili. Dokonce i fotokopie zatavene v plastu. Nevim jestli jeestli se takto chovaji bezne (dnes je navic vsedni den) nebo jestli si dosli neco vyprosit. Kazdopadne mi reckokatolictvi prijde v porovnani s rimskokatolickou cirkvi mnohem vic tajemne, mysticke, skoro az modlarske. Vsechno to uctivani ikon, tajemny hlas vychazejici odnekud za ikonostazem. U nas se treba kadidlo pouziva jenom jako symbol pritomneho ducha svateho ktery se jako kour vzani kostelem. Tady jde knez s kadidelnici a vylozene vykuruje vsechny obrazy i pritomne. Vypada to trochu jako nejaka scena z vymytace dabla.

Z Herakleionu musime popojet dal. Chtel jsem nechat kufry na recepci a dojit se podivat do archeologickeho muze kde uz mame koupene listky a kde jsou vsechny originaly z Knossu. Kaja ale trvala na tom ze si vezmeme kufry s sebou at se nemusime vracet. V muzeu ale samozrejme zadna uschovna nebyla a s kuframa na prohlidku nemuzeme. Nejblizsi uschovna je na autobusovem nadrazi. Ten je 10 min odsud a uschovna tu je, ale za 2 eura za kufr. To nam za to teda nestoji, takze prohlidku muzea vzdavame. Kdyz uz jsme tu kupujeme rovnou listky na autobus a jedeme do Rethymna.

Jak zjistujeme po ceste, ostrov je pomerne kopcovity. Vsude je spusta koz a ovci na uplne vyprahle zemi, co tady zerou je mi zahada. Vjizdime do Rethymna. Jedna zastavka u nejake skoly, dalsi kdesi na krizovatce. Kde mame ale vystoupit my? Pani vedle moc nerozumi anglicky, ale po dotazu centrum? naznaci ze dalsi zastavku. Dalsi zastavka je jak se zda opravdu u centra, jenze na nemozne uzke a rusne ulici. Podekujeme (efcharisto), rozloucime se (andyjo) a vyskakujeme ven. Autobus se rozjizdi. No jo, ale co kufry, ty mame prece dole v zavazadlovem prostoru. Kaja dobiha ridicovu kabinu a busi do okynka. Po par metrech zastavuje. Rika ze tady nam kufry neda, je tu moc velky provoz, at si naskocime. Rozjizdime se a vzdalujeme se od centra. Kdyz to vypada ze uz vyjedeme z mesta stoci to k nabrezi a zezadu zajizdi na autobusove nadrazi. Slava, jsme zachraneni.

Pepi studio kde budeme bydlet vypada moc pekne. Opet primo v centru. Maly dvur s bazenem, nas pokoj primo nad kavarnou s vyhledem do ulice. Prohlidku mesta nechavame na zitra a jdeme k mori na plaz. Je pekne piscita ale jsou tu obcas vyplavene chaluhy. Pozorujeme dva kluky na hrazi, tak kolem deseti, jak v ponozkach splhaji po kamenech a lovi morske jezky. Chvili se opalujeme, chvili plaveme. Potom s plaveckymi brylemi jen tak sledujeme zivot pod vodou. Na prvni pohled se zda ze tu nic neni, z drobnych ulit se ale po chvili vysouvaji nozicky a uz si to sinou po dne nekam za potravou. Jednu z ulit bereme do ruk. Zkoumave na nas drobny asi krab (?) vystrkuje oci a klepytkem se odstouchava do bezpeci. Potom se zkousi zahrabat do pisku a vyfukuje proud vody s piskem, takze z nej zustane jenom maly kopecek pisku s otvorem nahore. Uvedomuju si ze takovymi kopecky je cele dno jen pokryte. Jinak je tu jen par rybek, ktere jsou vdecne za kazdy drobecek chleba, jinak nic nez pisek. Zadne skeble, kameny ani odpadky.

V mistnim obchode kupujeme dalsi syr, olivy, vino (nakonec zjistuju ze ro je recina - vino s primesi borovicove plyskyrice - trosku trpke a takove zvlastni ale da se to pit), nejake rajacata, meloun.  Delam si nekolik poznamek - za prve, ze ovoce a zelenina je tu bezne vystavena hned u chodniku jeste pred samotnym vytupem do obchodu (treba i supermarketu) tedy pred pokladnami. Dale ze zde pecivo a veskerou zeleninu a ovoce bali do papirovych pytliku. Sacky jsou jenom na prenaseni nakupu. A posledni vec, kterou by meli urcite zavest u nas - syr, sunku a pod bali do folioveho papiru a pote jeste pretahnou gumickou a prelepi samolepicím stitkem s carovym kodem. Vec jde potom znovu v pohode zabalit a neokora a gumicka neskouzne a neztrati se.

Po veceri u bazenu jseme na vecerni prochazku a poustime draka ktereho jsme si vzali sebou. Okamzite mame publikum v podobe malych deti ktere nas s radosti sleduji. O to radostneji, ze nam to vubec nejde a drak nevyhnutelne hned co vzlete zase pada k zemi. Prvni ta porivana omrzi deti, pak me protoze musim porad chkdi pro draka a pak hodne pozde nakoc i Kaju, ktera to zkousi porad znovu a znovu dlouho do noci.