Ctvrtek 2.10. - devaty den

Po snidani jsme zajeli autobusem do Frangocasteli. Overoval jsem si u ridice (je to ten samy co rano jezdiva i do Aradeny) jestli posledni autobus jede opravdu v 16:30 podle rozpisu. "Jo ale mivam jeste nejake zajizdky takze spis tak kolem pate". A opravdu. Pri ceste zpatky u ucha  drzel telefon a jen otevrel dvere at si naskocime. Platili jsme az za jizdy asi po tretim jeho telefonatu, kdy stridave behem rizeni hledal v ledvince drobne nebo zauctovaval jizdu do tabletu. Po ceste vzdy zastavil u u nejakeho domu nebo benzinky, nalozil noviny, vylozil postovni zasilku, nabral nejakeho znameho nebo proste neznamo kam odbehl.

Ve Frangocasteli, coz je vlastne jen silnice s nekolika roztrousenymi domy, stoji stary benatsky hrad. Trochu jsem cekal vic, protoze hrad je dost maly a rikal jsem si co tu budeme cely den delat, ale nakonec z toho byl jeden z nejhezcich zazitku. Pod hradem je velka pisecna plaz. Rozhodli jsme se ale jit dal i kdyz byla pekna ale bylo tu dost lidi. O necely kilometr dal zacinala druha plaz, trochu mene zalidnena, lemuji ji velke pisecne duny a kolmy sraz vysoky asi 10 m. Plaz i dno more pokryva jemny pisek bez jedine  chluhy, skeble nebo odpadku a to az daleko do more. Prochazeli jsme se po plazi, ze tacatku kolem rodin s detmi, potom kolem nahacu. Na konci plaz zahrazovali kameny vybihajici do more. Zkusili jsme to dal. S plavkama a s vatohem nad hlavou jsme se kolem vybezku brodili dal kolem dalsich nahacu na navazujici plazi, opet kolem kamenu az jsme asi po kilometru a pul narazili na posledni plaz. Nejlepsi jakou jsem kdy videl. Nad nami utesy, pred nami ciste teple more, siroko daleko ani zivavka. Cely tenhle maly raj jen pro nas dva.

Pozdni obed jsme si dali zpatky u hradu. Poprve jsem vyzkousel ouzo. Distal jsem ho ve sklenici asi deci. Diky te nechutne silne pendrekove chuti pro me ale bylo temer nepotelne. Pri pokusu zredit ho sodovkou jsem bohuzel ale ziskal pouze dve deci nepitelneho napoje temer nezmenene chuti. Odskrtavǎ ze sveho pomyslneho seznamu veci co tu musim zlusit ale priste uz radeji ne.

Ranni idilka pri snidani

Hrad Frangocastelo

Nas maly soukromy raj

Jeste doplnuji nekolik zaveru meho pozorovani:

Vsude na Krete jsou volne se potulujici kocky. Jestli Galicie byla psi zeme tato je jednoznacne kocici. Zadna z kocek tu nema ale nirmalni zbarveni. Prevazuje kombinace mourovate a rezave, pricemz pul tela a zadni tlapka je treba rezava a zbytek mourovaty. Vzdy to vypada jakobyste roztrihali 2-3 ruzne kocky a sesili je dohromady.

Nejlevnejsi alkoholicke piti je tu bezesporu raki. Na trzisti i v normalnich obchodech ho prodavaji po litrovych petlahvich, pricemz na sobe maji jen rucne psanou etiketu nebo proste fixkou primo na petce napsane RAKI. Litrovka vyjde asi na 7 euro a dela se ve svou variantach, bud cista (trochu pripomina slivovici nebo podobnou ovocnou palenku) nebo d primesi medu. V hospode stoji asi 2,5 euro (pivo asi 3,5) a jedna se vzdy o malou sklenicku cca 1-1,5 deci. Musim zjistit kolik to ma vlastne alkoholu.

Nikdo tu nejezdi pripoutany. Dokonce ani policajti, ani ridici autobusu. Bezne je za jizdy samozrejme telefonovat, psat esemesky, koukat do krajiny. Predpokladam ze na Kretu vybazi specialni auta bez obligatnich signalizaci jestli jsou vsichni pripoutani, protoze by to kretane masove reklamovali jako poruchu